Žinylka

Způsob výroby tkanin s výrazným vlasovým povrchem se narodil ve Francii kolem roku 1750 a země galského kohouta jí dala i název. Český výraz žinylka vznikl z francouzského slova chenille, což v překladu znamená housenka. A proč housenka? Protože právě jí se žinylková příze, ze které se tká vlastní dílo, nejvíce podobá.
Ve Francii se žinylka používala především k výrobě gobelínů, tapiserií a závěsů z přírodního hedvábí. Již materiál dává tušit, že výrobky byly určené pro nejvyšší společenské vrstvy a zdobily sídla církve, šlechty
a králů. Snaha nahradit drahé a vzácné přírodní hedvábí levnějším vláknem měla za cíl zpřístupnit tkaniny i střední a nižší třídě obyvatelstva. První úspěch přišel v roce 1884, kdy francouzský Hrabě Hilaire de Chardonnet použil k výrobě umělého hedvábí rozpuštěnou střelnou bavlnu. Záhy se však ukázalo, že vlákno si zachovalo svoji původní vlastnost – bylo snadno zápalné. Stačila chvilka nepozornosti v blízkosti ohně, vlákno se vzňalo a o těžké popáleniny nebyla nouze.
Skutečnou revoluci přineslo umělé hedvábí viskózové. Základem výroby, která započala v roce 1893 v Anglii, se stalo dřevo a celulóza obsažená v bavlně. Takto získané vlákno bylo vysoce lesklé, měkké, poddajné, příjemné na dotek a především mnohem levnější. To přispělo k rozšíření žinylkových tkanin v podobě dalších výrobků – koberců, nástěnek, přehozů, povlaků, plédů a šál. Velmi záhy se žinylkové zboží stalo dostupné i těm méně majetným.

Z Francie se žinylka postupně rozšířila do dalších zemích Evropy. Do Hlinska se dostala kolem roku 1880 z Vídně. Zdejší textilní továrník Josef Lašek přišel v roce 1890 s na první pohled jednoduchým nápadem, který však dodal žinylce zcela nový výraz. Zatímco francouzské žinylkové vlákno bylo ploché, Josefa Laška napadlo jej stočit do podoby skutečně chlupaté
housenky.
Tento postup nazývaný „cvirnování“ se stal typickým znakem hlinecké vlasové příze a Josef Lašek tím položil základy světové proslulosti hlineckého žinylkového zboží. Hlinsku se tehdy po právu začalo říkat malá Vídeň. Pan Lašek zavedl nejprve výrobu žinylkových koberců, postupně se přidal další sortiment v podobě nástěnek s krajinnými motivy, přehozů a potahů na polštářky. Významné místo zaujala výroba žinylkových šál a plédů, které vlastnila téměř každá naše babička či prababička.
Největší rozmach této speciální výroby nastal po ukončení první světové války, kdy se jí v Hlinsku věnovalo pět velkých továren, řada rodinných firem a stovky domácích tkalců. Ti všichni šířili dobré jméno Hlinska po celém světě. Nic však netrvá věčně. Počátek konce zahájila druhá světová válka, která přinesla smrt všech židovských majitelů hlineckých textilních továren. Následné společenské změny po roce 1948 způsobily postupný útlum produkce žinylkového zboží. Ukončení veškeré výroby nastalo počátkem 80. let 20. století. Jelikož Hlinsko bylo tehdy již posledním místem v Evropě, kde se toto unikátní zboží tkalo, znamenalo to i definitivní konec pravé žinylky.
A tak svět již mohl jen vzpomínat na výrobky s hebkým vlasovým ¨povrchem se vzory růží, krajinek, myslivců a dalších ornamentů.

Více se dozvíte v publikaci „Žinylka – probuzený unikát“ který je ke stažení zde za příspěvek na naši činnost v hodnotě 100,- Kč.